Mobilní telefony

Prvopočátky mobilního telefonování spadají do poloviny minulého století. Primitivní bezdrátové telefonní spojení bylo používáno v autech taxislužby, policejních vozidlech a sanitkách. Důvodem byla mimo jiné značná velikost – takovéto přístroje rozhodně nešly přenášet. Do dnešních telefonů měly daleko, protože nebyly stále připojeny k telefonní síti. Jejich uživatelé nemohli ze svých vozů vytáčet hovory. V roce 1940 se objevil jeden z prvních opravdu přenosným mobilních telefonů – chtěli byste dnes nosit svůj mobilní telefon jako batoh na zádech? Armádním velitelům taková velikost však nevadila, pro ně byla přednější mobilnost takového zařízení a možnost být on-line na signálu byť na krátkou vzdálenost. Později zejména právě na základě požadavků armády došlo ke první výrazné miniaturizaci přístroje – baterie tohoto „telefonu“ měla velikost mužského předloktí.

V roce 1910 si nechal do svého auta Lars Magnus Ericsson instalovat telefon. Na svých cestách využíval telefon tam, kde jej bylo možné připojit pomocí vodičů k telefonní síti. V Evropě byly první radiotelefony použity v roce 1926 ve vlacích první třídy, jezdících mezi Hamburkem a Berlínem. Přibližně ve stejnou dobu se také radiotelefony pro potřeby pasažérů začaly používat v letadlech. Radiotelefony byly také vybaveny německé tanky v průběhu II. světové války. Ovládání telefonů bylo ale poněkud složité a bez pořádného školení skoro nemožné. V roce 1946 sovětští inženýři Šapirov a Zacharenko úspěšně vyzkoušeli svou verzi mobilního telefonu namontovaného uvnitř auta. Jejich zařízení se dokázalo spojit s druhým až na dálku 20 km. V roce 1950 začala využívat lodní doprava na řece Rýn radiotelefony k dorozumívání se zákazníky na břehu. Další technický vývoj byl možný až s nástupem elektroniky.

V roce 1957 byl v Moskvě představen první skutečný mobilní telefon - byl pojmenován LK-1. Přístroj měl relativně malý mikrotelefon, byl vybavený anténou a otáčivým číselníkem. Vážil tři kilogramy, měl dosah 20 – 30 km a jeho baterie vydržela pracovat až třicet hodin. O rok později se objevila kapesní verze telefonu o hmotnosti 500 g. V 50. a 60. letech byl vývoj mobilního volání zaměřen hlavně na výzkum a vývoj sítí pro mobilní volání. Díky elektronizaci a miniaturizaci následoval poměrně rychlý vývoj mobilních telefonů, zaměřený zejména na zvýšení dosahu volání, výdrž baterií. Dnes se dá říct, že mobilní telefony jako přístroje sloužící zejména k telefonování jsou již za svým zenitem a výrobci jsou zákazníky nuceni zaměřovat svoji pozornost zejména na vývoj složitých přístrojů bohatě vybavených spoustou dalších funkcí.

Zřejmě první komerční síť mobilních telefonů byla spuštěna v květnu 1978 v Bahrajnu. Šlo o malou síť původně určenou pro královskou rodinu, ale dostupnou i obyvatelům Bahrajnu. Ke spuštění prvních sítí v Evropě došlo v průběhu roku 1992 - mezi prvními bylo Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Itálie, Portugalsko a Švédsko.